Sportuju aktivně dvacet let — od dorostenecké atletiky až po současné hobby triatlonové sezony. Vyzkoušel jsem za tu dobu desítky regeneračních krémů, gelů a chladivých sprejů. Když mi před třemi lety známá doporučila domácí měsíčkovou mast jako „přírodní alternativu", byl jsem skeptický. Dneska ji mám v batohu na každém závodě.
Po dlouhém běhu. Po náročnějším tréninku se mi často hlásí lýtka a achillovky. Aplikuji mast lehkou masáží směrem od kotníku nahoru — pět minut a svaly se znatelně uvolní. Není to zázrak ani anestetikum: měsíček obsahuje flavonoidy, které mají prokazatelně mírné protizánětlivé účinky. Pomáhá to právě v té první fázi, kdy se sval po zátěži „zlobí".
Kolena a klouby. Cyklisté i běžci znají to nepříjemné pálení na vnější straně kolena po delší vyjížďce. Pro mě je důležité, že měsíčková mast je dostatečně mastná, aby se dala použít jako mediums pro masáž — vetřete ji a okolní svaly se uvolní zároveň.
Odřeniny a puchýře. Tady je měsíček nepřekonatelný. Otlak po sedle, puchýř po nových botách, drobná odřenina po pádu z kola — všechno se hojí znatelně rychleji s mastí než nasucho. Antiseptické vlastnosti přitom pomáhají, aby se ranka nezanítila.
Před závodem nebo po něm? Já preferuju aplikaci po. Před zátěží chci, aby kůže byla suchá a pevně držela tape nebo punčochy. Po cílové pásce je ale prvních pět minut s mastí součástí mé rutiny, ještě než si jdu do sprchy.
Co mast nemůže. Buďme férový — měsíček nezhojí natržený sval ani neopraví poškozenou chrupavku. Při akutním zranění vždycky lékař, led, klid. Ale na tu denní opotřebovanost amatérského sportovce funguje líp, než bych čekal.